Oběhové hospodářství

Těžba a zpracování zdrojů znamenají pro naši planetu významnou environmentální zátěž. Podle údajů Evropské komise jsou zodpovědné za polovinu celkových emisí skleníkových plynů a více než 90 % úbytku biologické rozmanitosti a nedostatku vody. Účinnější využívání zdrojů, předcházení vzniku odpadu a uzavírání materiálových cyklů v souladu s principy oběhového hospodářství tak představují naléhavou výzvu, kterou musíme řešit jak na globální, tak na lokální úrovni.

Jedním ze základních pilířů Zelené dohody je proto také Nový akční plán pro oběhové hospodářství, mezi jehož hlavní cíle patří zachování hodnoty a prodloužení životního cyklu materiálů, snižování množství produkovaného odpadu a výroba a využívání udržitelnějších produktů.

Podpora přechodu na oběhové hospodářství je součástí úsilí o rozvoj klimaticky neutrálního, konkurenceschopného hospodářství, které účinně využívá své zdroje. Jeho principem je uzavírání toků materiálů tak, aby jejich hodnota byla v ekonomickém cyklu zachována co nejdéle a bylo produkováno co nejmenší množství odpadu. Týká se však také efektivního využívání energie z obnovitelných zdrojů či vývoje a produkce takového zboží a služeb, jejichž negativní dopady na životní prostředí a kvalitu života obyvatel jsou minimalizovány.

V praxi se zaměřuje na energetickou a materiálovou účinnost, opětovné použití, dlouhou životnost a opravitelnost výrobků, ekodesign či nové obchodní modely nahrazující tradiční uspokojování potřeb spotřebitelů prostřednictvím prodeje a vlastnictví výrobků.

Jedním z materiálových toků, na který se oběhové hospodářství významně zaměřuje, jsou plasty. Jejich produkce se již od 50. let minulého století exponenciálně zvyšuje a předpokládá se, že v nadcházejících dvaceti letech dojde k jejímu zdvojnásobení. 

Nutnost řešení problematiky plastů a jejich environmentálních dopadů se odráží i v iniciativách Evropské unie. V roce 2018 vydala Evropská komise Evropskou strategii pro plasty v oběhovém hospodářství a o rok později byla schválena Směrnice o omezení dopadu některých plastových výrobků na životní prostředí. Mezi klíčové hodnotové řetězce produktů řadí plasty také Nový akční plán pro oběhové hospodářství z roku 2020.

Evropská unie v této oblasti usiluje o udržitelnější používání plastů a zvyšování využívání recyklovaných plastů. Zavádí závazné požadavky na obsah recyklovaného materiálu a systémy rozšířené zodpovědnosti výrobců na vybrané výrobky, podporuje ekodesign zohledňující opětovné použití a recyklovatelnost obalů. Důraz je kladen také na řešení přítomnosti mikroplastů v životním prostředí či používání biologicky rozložitelných nebo kompostovatelných plastů.

Nejvýznamnějším odpadovým tokem z hlediska množství je stavební a demoliční odpad (SDO), který se v České republice na celkové produkci odpadu podílí více než polovinou. Zároveň se jedná o odpad, u kterého je vykazována velmi vysoká míra využití (v ČR i dalších státech EU), což by mohlo naznačovat, že odvětví stavebnictví je vysoce oběhové. Této vysoké míry využití je však často dosahováno postupy, jako jsou zasypávání (tzv. backfilling) či jiné aplikace nízkohodnotného stupně využití, což snižuje potenciál pro přechod ke skutečnému oběhovému nakládání s SDO.

Proto je stavebnictví a budovy, stejně jako plasty, zařazeno mezi klíčové hodnotové řetězce produktů řešené v rámci Nového akčního plánu pro oběhové hospodářství.

V souvislosti s SDO se mimo jiné hovoří např. o možném zavedení požadavků na obsah recyklovaných materiálů pro některé stavební výrobky, realizaci řízených demolic (tzv. dekonstrukcí), při kterých se oddělují jednotlivé stavební materiály, či nutnosti věnovat zvýšenou pozornost izolačním materiálům, které vytvářejí stále větší tok odpadů.

Dalším druhem odpadu, který má výrazný potenciál pro podporu oběhového hospodářství, je bioodpad, jehož většinu tvoří potravinový a zahradní odpad. Ačkoliv postupně narůstá míra jeho využití, stále tvoří podstatnou část směsného komunálního odpadu. Předcházení vzniku biodpadu a jeho vyšší využívání tak mohou významně přispět k naplnění recyklačních cílů EU a cíle snížení skládkování rozložitelného komunálního odpadu.

Nejpoužívanějšími metodami zpracování bioodpadu jsou kompostování (úprava za přítomnosti vzduchu) a anaerobní digesce (úprava bez přístupu vzduchu) v bioplynových stanicích, jež produkuje bioplyn a digestát. Aby se uzavřel cyklus bioodpadu, měly by být kompost a digestát kvalitní, aby je bylo možné aplikovat na půdu. Bioplyn je zase možné využít jako zdroj obnovitelné energie.

V bioplynových stanicích je možné využívat také gastroodpad (odpad tvořený biologicky rozložitelnou hmotou – včetně živočišných zbytků), které vznikají např. ve stravovacích zařízeních či výrobnách potravin. V některých městech začíná fungovat také svoz kuchyňských odpadů z domácností.

Okřídlená věta zdůrazňující rozhodující význam předcházení vzniku odpadu praví, že nejlepší odpad je takový, který nevznikne. Vedle podpory kompostování na úrovni domácností či komunit mohou města předcházet vzniku odpadu také podporou opětovného využití – reuse.

Opětovné využití výrobků či jejich komponent znamená zachování jejich hodnoty a snížení produkce odpadu. U některých výrobků brání opětovnému využití jejich celková složitost a krátké inovační cykly, které vedou k rychlé ztrátě hodnoty produktu. Na druhé straně u jiných typů výrobků (např. oblečení či dětských hraček) se míra opětovného využít zvyšuje díky lepším marketingovým kanálům na internetu a sociálních médiích.

Trendem posledních let ve městech je zřizování tzv. reuse center, většinou v areálech sběrných dvorů, která umožňují občanům umístit použité, avšak stále funkční předměty z domácnosti, které již nepotřebují, a nabídnout je k odběru a využití někomu jinému.

Podobnou prevenční roli mohou sehrát také nejrůznější opravny produktů (např. elektroniky, nábytku, oděvů a obuvi), ať už fungují jako fyzické provozovny nebo jako platformy zprostředkovávající kontakt mezi občany-spotřebiteli a opraváři, či tzv. fab laby – veřejné dílny, ve kterých mohou občané využít sdíleného vybavení k vlastním opravám nebo tvorbě, případně se pod dohledem odborníků konkrétní práce naučit.